Hobitín

Zpočátku jsme návštěvu Hobitína odkládali, poté odmítali, že je to moc turistické, ale nakonec jsme přeci jen podlehli. Měli jsme týden v Aucklandu a bez auta jsme tam byli tak trochu uvězněni. A tak jsme vyrazili na mastňácký výlet s boháčema do Hobitína. Proč s boháčema? Naše tour začínala tím, že nás vyzvedli z "našich" hotelů v samém srdci Aucklandu. My bydleli ale dále od centra a tak jsme si zvolili ten nejbližší hotel k vlaku, který nás dovezl nejpohodlněji domů. Ostatní účastníci zájezdu ale bydleli třeba v hotelu přímo pod Sky Tower nebo další v hotelu, kde nedávno bydlela i Madonna. Tour jsme si s českou vynalézavostí a backpackerskou chutí ušetřit opatřili na slevovém portálu.

Po příjezdu na místo jsme měli chvíli čas před začátkem prohlídky, a tak jsme zamířili podívat se na suvenýry a taky na kafíčko (na to jsme se nejenom dívali).

Marťas by nejvíc seděl na postavu Gandalfa a to hlavně svojí vejškou

Kávička bodne nejen hobitovi 

Naše tour začínala ve 12:30, takže jsme už deset minut předtím byli všichni nastoupeni v naší ohrádce, která označovala náš čas. Vedle nás byly tour od 12:15, 12:20, 12:25. Každých pět minut vyráží skupinka s průvodcem do svého přistaveného autobusu, kde cestou navozují atmosféru ukázkou z filmu Pán Prstenů. Celý areál je soukromý pozemek a bez zaplacené tour se tam nikdo nesmí pohybovat. Peníze z tohoto byznysu se dělí, 50% jde rodině majitelů a 50% jde režisérovi Peterovi Jacksonovi.

Celý Hobitín má 44 hobitích domečků, žádný z nich ale není skutečným domečkem, hned za dveřmi je jen tolik prostoru, aby tam mohla postava vejít, zavřít za sebou dveře a další scéna je poté už ze studia. V Hobitíně se také nachází nejdražší vytvořená filmová kulisa. Jedná se o strom, který je na domečku Bilba Pytlíka. Strom je celý umělý, včetně tisíců lístků, které mají svůj speciální příběh. Peter Jackson je tak trochu perfekcionista, údajně když probíhali přípravy na natáčení Pána Prstenů, štáb ručně natřel všechny umělé lístky a zavěsil je na zmíněný strom. Jenže dva dny před začátkem natáčení režisér zjistil, že lístky mají špatný odstín zelené a tak je štáb musel přebarvit. Strom byl ve všech šesti filmech dohromady celých 9 sekund.

 Vstup do kraje

Domek rybáře

Domek Bilba Pytlíka včetně slavného stromu

Další zajímavou historkou z natáčení jsou žáby, které dělaly moc hluku během záběru rozhovoru mezi Gandalfem a Frodem. Režisér tedy nařídil, aby žáby byly přestěhovány a tak se najal člověk, jehož prací bylo vylovit všechny žáby a přestěhovat je do jiného jezírka.

Moc se nám líbili všechny hobití domečky včetně jejich zahrádek, kde se dnes pěstuje reálná zelenina, a dalších detailů napovídající, které řemeslo příslušný obyvatel domečku vykonával. Na udržování zahrádek, ovocných stromů a dalších prací kolem domečku během naší tour pracovalo několik zahradníků. Bylo vidět, že chtějí mít vše hezké a upravené.

Na závěr komentované prohlídky jsme dostali v hostinci U Zeleného Draka symbolické ale dobré malé pivo. Pokochali se výhledem na celý Hobitín a pak už si nás vyzvedl náš řidič.

A teď už je čas na 1!

Útulný krb U Zeleného Draka

S pivní ochutnávkou jsme byli spokojeni, ale mohlo jí být i víc

Mlýn

Mount Somers

Poslední z našich výletů na Jižním ostrově mířil na Mount Somers. Původně jsme měli v plánu zde i lézt, ale když už nám nevyšlo lezení, rozhodli jsme se na místo, alespoň projít.

Na parkovišti bylo patrné, že se zde dost krade, všude bylo na zemi sklo a také cedule, které upozorňovaly na to, že místo je častým cílem zlodějů. Jelikož byla chata obsazená a my vyráželi jen na jednodenní výlet, tak jsme toto tolik neřešili, ale nechávat zde van přes noc by bylo asi nepříjemné.

Celý trek vedl až na pár míst do kopce, takže jsme si celkem šlápli, ale to nevadilo, měli jsme radost, že to nemáme zadarmo a endorfiny v krvi byly pro nás odměnou. Potom co jsme se vydrápali na první kopec, se nám ukázala první vyhlídka.

První vyhlídka

Dále následoval sestup a cesta podél koryta řeky, několikrát jsme přecházeli řeku po kamenech, byl zde i pěkný most.

Poté jsme šli i chvíli kolem skal a malého vodopádu. Což bylo příjemně osvěžující v horku.

Sprška zadarmo po cestě

Na závěr nás nečekalo nic jiného než poctivý stoupák, na jehož konci jsme viděli krásné formace skal, které byly vytvořeny před 90 miliony lety sopečnou činností. Paráda!

Podívali jsme se do chaty, dali si sváču a vychutnali si pocit, že nás obklopuje příroda. Poté jsme se už vydali nazpátek k autu.

Pinnacles hut

Shodli jsme se, že místo je to krásné a na lezení populární (podle zápisů z knihy na chatě), ale ve spojení se skoro tříhodinovým výšlapem by to vyžadovalo vícero dnů, protože jít lézt se nám nechtělo a to jsme netáhli všechno lezecké vybavení na zádech. Třeba někdy v budoucnu.

Bealey hut

Další z našich výletů mířil na Mt. Somers, předtím jsme si ale ještě udělali odbočku do Arthur´s pass na chatu Bealey a od té jsme si udělali procházku. Moc jsme se tímto výletem sice nepřiblížili k hlavnímu cíli, ale chtěli jsme si užít ještě noc na novozélandské chatce, protože jsou prostě parádní, a tak tato byť nelogická odbočka za to stála. Na Mt. Somers je také chata Pinnacles, ale ta se musí dopředu rezervovat a na příslušný den, který sliboval hezké počasí, byla již vybookovaná.

Cestou k Bealey hut jsme nabrali místního stopaře, který jel na svátky za rodinou do Greymouth. Poposunuli jsme ho asi 30 min. jízdy autem. Moc jsme si sice nepokecali ale měli jsme dobrý pocit. Chata byla vzdálená jen kousek od parkoviště cca 10 min. chůze. Zabrali jsme si postele a na lehko vyrazili do jak jinak než do kopce prozkoumat okolí.

Bealey hut

Uvnitř chatky

Les se, jak jsme stoupali vzhůru, měnil a nakonec se otevřel a nabídl nám pěkné výhledy na hory.

Výhledy do Arthur´s pass

I večer jsme na chatce byli sami. Tedy né tak úplně sami, jak jsme zjistili. Dali jsme si lahev bílého vína a zahráli si karty a pak šli spát. A pak to začalo. Myší ninjové se probudili k životu a slídili po pokoji. Našli obaly od sušenek, které byly v boční kapse batohu a vyčistili je od posledních zbytků čokolády. Nezastavilo je ani, když jim Martin ucpal lopatkou a kartonem jejich vchod do chatky. Myši papír prokousaly a lopatku odsunuly. A když jsme se přestěhovali na horní patro paland a batohy dali na spodní patro paland. Skákaly na posteli pod námi. Žádné další jídlo už ale z batohu nedostaly, prokousaly jen pytlík s odpadky, který jsme nechali na stole.