Trempování v Kaweka Forest Parku

Rozlehlá zalesněná oblast Kaweka Forest Park nabízí velké množství chat a spousty kombinací treků mezi nimi. My jsme si po dlouhém hledání vybrali menší pohodový okruh, který vedl z Makahu Road přes Makino Hut dále dolů do údolí, kterým protéká řeka Mohaka, přes Te Puia Lodge a zpět na Makahu Road k autu.

Na začátku treku jsme se dozvěděli, že se v oblasti nachází ptáček Kiwi a místní lesy slouží jako záchranná stanice. Samci jsou označeni a monitorováni pomocí GPS, v období, kdy mají mladé, jsou jim mláďata odebrána a až dorostou patřičné velikosti, jsou všechna navrácena do místních lesů. Normálně by totiž přežila jen hrstka z nich a takto se tu snaží navýšit jejich populaci. My jsme však stále neměli to štěstí žádného vidět na vlastní oči.

Cesta z parkoviště až na Makino Hut je psána na 3 hodiny chůze, což se dá pohodovým tempem se svačinkou a focením zvládnout. A že toho focení bylo, krásné výhledy totiž lákají znovu a znovu vytáhnout foťák.

Samotná chata je vybavena šesti postelemi, kamny na dříví, které je připraveno venku pod stříškou, praktickými šňůrami na sušení mokrých věcí, nádrží na dešťovou vodu a suchým záchodem stojícím opodál. Tato chata je vedena jako standardní a noc je zpoplatněna pěti dolary za osobu. Poplatek se nenechává v hotovosti ale prostřednictvím lístků, které se kupují dopředu v infocentrech DOC nebo vybraných specializovaných prodejnách, které mají co do činění s outdoorem.

Na chatě jsme nebyli sami, při našem příchodu nás uvítali dva místní lovci se psem a později dorazili otec s dcerou, kteří byli dva dny zpět vysazeni helikoptérou někde na vrcholu v okolí. Vypili jsme vrcholové pivko, chvíli jsme pokecali, uvařili si náš konzervový výběr, zahráli si karty a pak jsme večer všichni společně pozorovali hvězdy, obloha byla úžasně jasná, takže vidět byla i mléčná dráha.

Ráno jsme posnídali, zabalili a vyrazili pomalu po cestě dolů do údolí. Čekal nás sestup o cca 500 výškových metrů, takže to byl slušný padák a místy pěkně uklouzaný. Opět jsme byli odměněni spoustou krásných výhledů. Dole u řeky jsme si dali sváču a zvlněným údolím směřovali k autu.

Výlet to byl parádní, ještě bychom se tam rádi vrátili na nějaký jiný trek v podobném duchu. Má to super atmosféru a nepotkáte tu žádné davy, takže si užijete přírodu jen pro sebe.

Jeskyně Okupata a svítiví červíci

Po odpočinkovém dni v Taupu jsme vyrazili za dalším dobrodružstvím. Marky našla na internetu jeskyni, u které byl i free kemp. Jeskyně je volně přístupná bez průvodce, a to se nám líbilo. Cesta k ní se nám už tolik nelíbila 😄. Po odbočení z hlavní silnice nás čekalo 10 km hrozné štěrkové cesty plné kamenů a děr. Navíc už byla tma takže jsme se jen modlili, aby ani jedno z našich tří aut nepíchlo nebo hůř.

Na konci té cesty trnité stojí záchod jako hrad... 😂. Tam jsme rozbili tábor a hned vyrazili na první průzkum na kraj jeskyně. Nedočkavě jsme slezli po žebříku, přeskákali přes pár kamenů a byli jsme u ústí do tajuplné jeskyně, kterou protékala řeka.

Nakoukli jsme jen kousek a už ani nevíme, koho napadlo zhasnout čelovky, ale byl to sakra dobrý nápad. Zjistili jsme tak, že tu jsou spousty svítících červíků. Hned ráno po snídani jsme se vydali na hlubší průzkum.

U vstupu je měřidlo, které ukazuje výšku hladiny vody. Stav vody byl příznivý a tak nic nebránilo dalšímu průzkumu.

Pohyb v jeskyni byl trochu tělocvik, chvíli se přeskakovalo z kamene na kámen, na kterých jsme balancovali, chvíli jsme imitovali pohyby gluma, když jsme se museli krčit kvůli nižšímu stropu, a sem tam někdo šlápl prostě do vody.

Jeskyně sice nemá krasovou výzdobu v podobě jakou ji známe z českých jeskyní, ale přeci jen tu je známka minerální aktivity.

Co ale dělalo jeskyni pro nás unikátní, byla velká spousta svítících červíků.

Naší výpravu ukončila řeka, další zkoumání by vyžadovalo se namočit a plazit se, do toho se nám nechtělo, a tak jsme spáchali na konci skupinové foto a vyrazili zpět. Parádní zážitek, na který určitě nezapomeneme!