Kravičky jsme sice na farmě nepodojili, za to jsme nyní slušně podojili měsíční členství na stěnu
Extreme Rock Edge.
Ve chvíli, kdy se nám potvrdil další woofing v Aucklandu, jsme zadali adresu hostitelů do mapy a začali zkoumat lezecké příležitosti. Jaké bylo naše překvapení, když nám pan google ukázal, že 8 km od našeho nového působiště se nachází největší stěna v Aucklandu. Po shlédnutí webových stránek stěny nás ale moc nepotěšila cena za jeden vstup - 18,5 $ bez půjčení lana (za lano + 4 $). Nechtěli jsme se myšlenky na lezení vzdát tak lehce a tak jsme přemýšleli. Zaujala nás možnost měsíčního členství za 129 $ na hlavu. Byl to ale trochu risk, protože jsme vůbec nevěděli do čeho se řítíme - zda se nám bude nový woofing líbit, zda si budeme sedět s hostiteli a zda nás budou měsíc chtít a potřebovat. Hnedka první den na woofingu jsme proto nadhodili udičku, jak to časově vidí a zda už nemají domluvené další woofery. Odpověď nám hrála do karet, byli jsme vítáni, na jak dlouhou dobu budeme chtít, a tak bylo rozhodnuto, koupíme si měsíční členství.
Hnedka druhý den jsme se vypravili na stěnu, která se nachází v budově bývalého hangáru. Většina profilu určená pouze pro vedení cest je převislá, nachází se zde i stropové části. Cesty se dají ale tahat i na profilech vertikálních či rajbácích, kde jsou zároveň natažená lana shora. Nejdříve jsme museli vydat nějaká osobní data a zaregistrovat se do jejich systému. Součástí našeho plánu bylo udělat si i licenci na vedení cest, bez které se na stěně nemůžou tahat cesty. Bez této licence lze pouze boulderovat a lézt na cestách zajištěných shora.
|
Příchod ke stěně Extreme Rock Edge |
|
Parádní převisy |
|
Selfíčko nadšených lezců |
Byli jsme trochu nervózní, protože jsme nevěděli, co od zkoušky k získání licence máme očekávat. Zkouška spočívala ve vytažení jedné cesty vybrané instruktorem obtížnosti 16 (6- UIAA), necvaknutí posledního fixního jištění a skoku do lana a na druhé straně samozřejmě jištění a chytnutí pádu spolulezce. Skok do lana nám do těla vpravil dávku endorfinů, která nás nakopla k dalšímu lezení. Na sedák jsme dostali krásnou žlutou cedulku a do systému jsme dostali cejch tahačů. Díky zmatkům na stěně jsme zkoušku ani půjčení lana neplatili (hurá 24 $ doma).
|
Stupnice obtížností |
|
Krásná žlutá důležitá cedulka Market |
|
Tady moje |
|
Zelený pokořený projekt Market za 18 po hraně |
|
Můj zdolaný projekt - černá za 20 a nedokončený projekt modrá za 21, obě cesty v krásném a přísném převisu |
|
Krásný technický koutek po fialových chytech za 19 |
|
Hezká modrá za 21, která se lezla úplně skoro sama, a červený rozdělaný projekt Market za 18 |
Ještě jsme si nainstalovali aplikaci
MyClimb, abychom se ještě víc motivovali a měli záznam, co jsme všechno vylezli. Aplikace nás brzy hodně chytla. Nabízí spoustu druhů výzev i tréninkových plánů. Navíc zrovna běželo mistrovství světa v lezení na obtížnost, rychlost a v boulderingu a kombinaci těchto disciplín na Youtube, což naší motivaci taky pozvedlo.
Nechali jsme se zlákat MyClimb výzvou na 50 cest a to hnedka 2x. Za 30 dní jsme stěnu navštívili 20 krát, vylezli jsme celkem 247 cest a získali mraky endorfinů. Jeden vstup nás nakonec vyšel cca 8 $ na hlavu, tj. sleva cca 55% a to se vyplatí! :D
|
Ruce ztrápené projekty |
Vyzkoušeli jsme taky místní boulder, který se chlubí snahou kopírovat současný trend v dynamických boulderech a skocích.
|
Ukázka boulderu, žlutá dírková za V2, červený mazlík za V1 |
|
Dynamická žlutá bez pásek skákací za V5 (pozn. Market: Martinovi se hodilo, jak je velkej :D) |
|
Krásný růžový boulder za V2/V3 |
Moc jsme si lezení na stěně Extreme Rock Edge v Panmure užili. Stěna se zároveň ukázala i jako skvělé řešení, otázky, co s volným odpolednem v novozélandském deštivém srpnu. Rozhodně bychom tuto stěnu doporučili.