Život v Hastings - práce ve skladu Wattie´s a jídlo, jídlo a jídlo

Naposledy jsme se zmiňovali o práci ve Wattie´s u broskvového a řepného pásu, zde ale naše kariéra v továrně nekončí ba teprve začíná. Dostáváme se do skladu, kde jsme první den s Martinem rozděleni. Martina si berou neznámo kam a mě čeká prohlídka všech pozic "linky aldi":

• skládání krabiček - rozložené kartony se složí v pěknou reprezentativní krabičku, ve které se produkty vystavují do regálu zákazníka (často se jednalo o špagety, které byly exportovány do Austrálie)
• řezač "cutter" - kartony s 12 plechovkami zabalené v igelitu se jeden po druhém umisťují na druhou paletu dnem vzhůru a nožem se rozřízne igelit ve tvaru x, tuto pozici standardně ve skladu obstarávali 2 lidé
• rozbalovač - od řezače naříznuté a převrácené kartony s plechovkami se znovu převrátí a svléknou z igelitu a vyskládají do sloupců na stůl 
• pracovníci linky - na druhé straně stolu do poskládaných krabiček vkládají plechovky po 4 obvykle tři pracovníci linky 
• skládač kartonů na palety "stacker" - odebírá kartony z linky a skládá je na paletu
• fóliovač - na závěr se paleta balí fólií

První den jsem skončila na pozici rozbalovače a Martin venku balil venku do fólie spousty různých palet. Nutno říct, že se osvědčil, šéfové byli z jeho balení nadšení, a tak si nás drží. Mně se moje pozice první den vůbec nelíbí a nevěřím, že to vydržím dělat déle jak týden. Ve skladu ale zůstáváme nakonec docela dlouho a postupně si střídáme různé pozice - já nakonec vyzkouším vše až na fólii a Martin vše až na linku. Pozice rozbalovače je nakonec tou nejjednodušší pro mě v celém řetězci a naopak jako nejtěžší vnímám pozici řezače a na lince. Martin pozici řezače využívá k zachování lezecké kondice, protože mu běžně za den projde rukama 2 400 kartonů o váze přes 5 kg a tak se do této pozice dobrovolně sám hlásí.

Kromě "aldi linky" si ve skladu přičuchneme i jiným inspekčním činnostem - kontrolujeme různé vady na spoustě různých produktů na základě reportů z výroby. Např. ověřujeme pevnost víček plechovek kukuřice, vážíme červenou řepu, zda nemá podváhu nebo nadváhu, vyřazujeme všechny poškozené plechovky. Zde se setkáváme s velkým plýtváním, i drobně poškozené plechovky se zde vyhazují. Nikdy jsme si na tuhle součást práce nedokázali zvyknout, protože množství, které se vyhodilo, by nakrmilo malou vesničku.

Je tu s námi fajn banda lidí, převážně místních. Šéfové jsou taky fajn. Takže vyrážíme i na společné pivo do Horse and Hound, což je taková místní zaměstnanecká putika, zažíváme sdílený oběd při příležitosti oslavy narozenin kolegyňky, na který s Martinem přispíváme českou bábovkou a ochutnáváme spoustu dobrot a já dostávám k narozeninám domácí upečený dort, což mi vyráží doslova dech.

My si taky nešidíme hubu a vyváříme si nejrůznější dobroty jako jarní závitky, domácí pizzu, gulášek, smažený květák, výpečky se špenátem a bramborovým květákem. Nejenom my si takhle skvěle vaříme ale máme i úžasný kamarády, kteří nás pozvou na své dobroty jako vynikající hambáče s českou plzní, domácí chlebíčky, kuře na paprice, dýňovou polévku a řízky s bramborovou kaší. 

Nestrádáme ani co se piva týče a největší pivní zalíbení nacházíme v Moa pivku a nebo Mac´s. Dokonce ochutnáváme i točený mok a to poprvé v Crue baru, kde je v rámci páteční akce pivo levnější a je k němu zdarma i BBQ v podobě klobás, salátku a karbanátků. Testujeme místní sushi. Nejvýhodnější je tu samozřejmě využívat zaměstnanecký benefit v podobě "staff sale" výprodeje produktů, který se koná každou středu. K tomuto je třeba mít speciální kartičku. Kupujeme zásoby na budoucí cesty.

Celou dobu zůstáváme ve Farmhouse lodge - v naší squattové vesničce, kde majitelé v sezóně pořádají pizza night, s kamarády společně sledujeme Hry o trůny a užíváme si různých zvířátek kolem nás.

Nakonec z důvodu snižování stavů po cca 3,5 měsících jsme nuceni fabriku opustit, odevzdat naše kartičky a to nás nakopává opustit Hastings jako takové a vyrazit za novým dobrodružstvím. O kterém více až v dalším příspěvku.

Trempování v zimním Kaweka Forest Parku

Prodloužený víkend před námi, takže v pátek po práci balíme krosny, nakupujeme zásoby a necháváme se vyzvednout kamarádem Petrem a vyrážíme směr Kaweka Forest Park. Předpověď slibuje v sobotu ráno déšť a pak už jen sníh a teploty kolem nuly, takže značka ideál! 😂

K chatě Makahu Saddle Hut přijíždíme již za tmy a na parkovišti nejsme sami, vítá nás lovecký pes. Lovci se nás ptají, zda plánujeme na chatě přespat a přidávají do kroku, aby byli uvnitř první, protože zde platí pravidlo: kdo dřív přijde, ten má postel. V chatě jsou jen čtyři postele, dohromady nás je s lovci pět, Petr má karimatku, takže spí na zemi. Chata je hnedka u parkoviště, takže vybalujeme lahváče a seznamujeme se s lovci.

Ráno nás vítá očekávaný déšť, z čehož má Martin obavy vzhledem k budoucímu mrazu a kalhotám, které nemáme nepromokavé. Během snídaně přichází na chatu páreček místních trempů a varuje nás před sněhem, větrem a mlhou na vrcholu. Nenecháváme se odradit a vzhledem k tomu, že i přestává pršet, loučíme se s lovci, sdělujeme jim přibližný plán naší trasy a vyrážíme vstříc dobrodružství.

Naším cílem pro první den je Ballard Hut, na kterou vede cesta kolem vrcholu hory Kaweka, přes hřeben, se závěrečným prudkým klesáním k samotné chatě, sečteno podtrženo je před námi něco málo přes pět hodin srandy.

Vybaveni goráčem, hůlkami a pláštěnkami na batozích vyrážíme vzhůru. Stoupání nás rychle zahřívá a brzy se začíná objevovat první bílý snížek. Sněhu je čím dál víc a brzy mi sahá místy až po frndu😆.

Spolu se sněhem ale nabírá na síle také vítr, u rozcestí pod vrcholem už je z něho hotový uragán a tak si vrchol samotný odpouštíme a pokračujeme po hřebeni přímo na chatu. Zároveň odkládáme oběd. Fouká tak silně, že máme co dělat se udržet na nohách, pláštěnky se nám svlékají z batohů, do očí nás bodají zmrzlé vločky sněhu. Má to však i své výhody, vítr odklízí většinu napadaného sněhu a tak se jde "snáz".

Viditelnost je naštěstí dobrá i když na kochání to úplně není, slibovaná mlha se ale nekoná a tak cestu bez větších obtíží nalézáme. Jediným zádrhelem byla povalená tyč, kterou jsme po chvíli našli.

Chata se ukrývala v lesíku pod překvapivě prudkým svahem. Sestup k ní nám zpříjemňovalo silné sněžení. O to větší radost jsme měli, když jsme mezi větvemi zahlédli oranžovou barvu. Chata byla uvnitř útulná, vybavena čtyřmi lůžky, kamínky, lavicí, stolkem a nouzovým množstvím dřeva. Vedle chaty byla nádrž na dešťovou vodu, která zamrzla až přes noc na druhý den. Opodál byla "lednička" na ulovené maso, kterou jsem si spletla se záchodem.

Kluci zatopili připraveným dřívím a vydali se pro další na pozdější užití. Pak jsme si dali z Čech poslanou poctivou plzničku, která ale byla tak ledová, že jsme ji museli trochu přihřát na kamnech. Petr nám uvařil véču - rýži s fazolemi a slaninou. Vše zapíjíme bílým vínem a je nám teplo a dobře a plánujeme, kam budeme ráno pokračovat. Cílem se stává chata Middle Hill Hut.

Ráno znovu kluci zatápí a vaříme si čaj, snídáme, balíme, uklízíme a vyrážíme. Hned na začátku nás čeká menší rozcvička vydrápat se zpět na hřeben. Díky napadanému sněhu to jde překvapivě snadno a po chvíli jsme u nám již známého rozcestníku. Pokračujeme po hřebeni a pak začínáme klesat a zapadneme do lesa. Sněhu rychle ubývá a po třech a půl hodinách jsme v cíli druhého dne. Chvíli váháme, zda jít dál, ale jedinou variantou by bylo třetí etapu prodloužit na sedm hodin a to se nám zdá moc.

V chatě nejsme sami, dvě postele ze šesti jsou již obsazené a to nám již známým párečkem, který se nás snažil první den odradit od výstupu na vrchol. Oni sami výstup vzdali a šli právě do této chaty. Ha ha! Podcenili nás! V chatě byl místo kamen krb, což se ukázalo jako velká nevýhoda, neboť nás doslova vyudil. Komín pravděpodobně nikdo nikdy neprotáhl a tak spousta kouře šla dovnitř. Po večeři, kterou jsme si vzali tentokrát na starost my s Martinem (hovězí maso s terijaki omáčkou, česnekem a těstovinami), jsme si dali partičku prší, což naše spolunocležníky zaujalo a tak jsme za chvíli karty mrskali všichni. Popíjeli jsme tentokrát červené vínko, bylo nám teplo a dobře.

Ráno vaříme čaje, snídáme rýži s tuňákem a vyrážíme zpět k parkovišti u Makahu Saddle Hut. Cesta měla být pohodová a odpočinková. Vedla přes několik vrcholů, nahoru do kopce a zase dolů přes několik brodů. U Kaweka Flats bivaku dáváme sváču. Nouzové nocležiště je útulné, čisté a doplněné ohništěm a suchou toaletou.

Po více než pěti hodinách přicházíme zpět na chatu, kde potkáváme našeho starého známého lovce, je rád že nás vidí. 

Hurá sláva nazdar výletu, vyrážíme znaveni zpět do civilizace.

P.S.: Trasu jsme plánovali za pomocí aplikace na stránkách: www.routeguides.co.nz