Brzy ráno nás čekala vstávačka a vyrazili jsme směr přístav, kde jsme se nalodili na trajekt i s naší Vanilkovou bouří. Cestu jsme strávili v jídelní sekci, kde jsme měli výhled a taky míchaná vajíčka. Počasí bylo zpočátku všelijaké ale pak se umoudřilo a vykouklo i sluníčko. Po přistání jsme směřovali k Marahou, odkud jsme se měli za 2 dny vydat na Abel Tasman. Na freečku jsem při balení zjistila, že se ze mě stala Popelka 😀, ztratila jsem sandálku (k mému překvapení ji našli naši kamarádi ve Wellingtonu na freečku).
V plánu jsme měli jít Abel Tasman ve spojení s Inland trekem, což dává dohromady okruh a nemusí se tak řešit cesta zpět k autu. Celková délka trasy byla krásných symbolických 100 km (cca 60km má Abel Tasman, 40km má Inland trek) a zabere cca 7 dní. Rozhodli jsme se pro variantu spaní po kempech, a tak jsme s sebou brali stan, spacáky, károšky a další kempingové vybavení včetně jídla na 7 dní. Nebylo toho úplně málo 😀.
Hromada věcí s sebou
Jak vypadala hromada, když se zabalila
1. den - Z Marahou carparku do kempoviště Anchorage (12,4km, cca 4 hod.)
Od parkoviště jsme šli podél pobřeží, hodně jsme cestou fotili a zvykali si na těžké batohy. Čekalo nás spoustu výhledů a možných odboček na pláže se zlatým pískem, ne jen tak se této oblasti říká Golden Bay. Po 3,5hod. jsme přišli k rozcestníku, který nám trošku zkomplikoval následující den, ale k tomu se dostaneme. Udělali jsme si menší odbočku na vyhlídku a pak jsme už zamířili směrem k našemu kempovišti. Kempoviště bylo skvěle vybavené splachovacími záchody, nechyběla ani kuchyňka včetně pitné vody, vyhrazená místa pro rozdělání ohně a připravené dříví. Postavili jsme si náš domeček a šli odpočívat (chrápat). Pak jsme se vzbudili na véču, rozdělali oheň a poseděli u něj.
Brána na začátku treku
První pohledy na moře
Cestička
Jedna z odboček na pláž
Výhledy na moře
Stejné místo, jiná póza, jiná osoba :D
Cestička
Náš plácek pro stan
Martin u maorské sochy
Jedna skákací - ta nesmí chybět
Stopy od mořského ptactva
Zlatá zátoka
Pán ohně se svým plamenem
2. den - Z Anchorage do Bark Bay (při přílivu 11,5km, cca 4 hod.)
Ráno během přípravy snídaně jsme byli oloupeni drzým ptákem Pukeko o 2 sušenky a přistihli při činu ptáka Weku, který se nám dobýval do těstovin. Pak už jsme si na ptáky dávali větší pozor. Sbalili jsme všechny naše věci a protože nám časy přílivu a odlivu úplně nepřály, vyrazili jsme na delší variantu treku, kterou se trek chodí při přílivu. Jak jsme již zmínili, předchozí den jsme viděli rozcestník, který značil právě tuto delší cestu. Z kempu jsme tedy vyrazili zpět k němu na kopec a pokračovali dál značenou cestou. Po 45 min. jsme dorazili na další rozcestí, kterým, jak se ukázalo, jsme měli přijít, zjistili jsme, že jsme si zcela neplánovaně náš trek prodloužili o pěkný kopec a 2-3km. Cesta vedla do kopce a skopce a tak pořád dokola, což nás na konci dne přestávalo bavit 😀. Udělali jsme si ještě odbočku k Cleopatra´s pools, což nám přidalo další kilometr chůze, ten jsme šli ale na lehko, batohy jsme hodili u odbočky do křoví. Do kempoviště jsme dorazili cca ve 16:00, bylo opět super vybavené a zas jsme si mohli udělat ohýnek. Byla to paráda!
Jeden ze zlodějského gangu
Tabulka odlivů (dva prostřední časy)
Průzračná voda
Martin na mostě
Krásná čistá voda
Cleopatra´s Pools
Jedna ze spousty krásných vyhlídek
Zajímavý strom
Jeden z mých oblíbených mostů
Krásná pláž přímo u kempu
Kempoviště
Testování, co vydrží ešus a radost z ohně
3. den - Z Bark Bay do Awaroa (13,5km, cca 4,5 hod.)
Hned ráno jsme měli možnost si cestu zkrátit o ohromných cca 900m a 30min. chůze, čehož jsme neváhali využít. Spočívalo to v krosnutí pláže, která se na první pohled zdála být bez vody. Rychle jsme sbalili a vyrazili. Jak se nakonec ukázalo, úplně bez vody pláž nebyla. Posledních pár metrů bylo zatopených vodou cca po kolena. Museli jsme tedy zouvat a testovat na vlastní kůži ledovou vodu. To jsme ještě netušili, že toto není náš poslední brod 😀. Potom už trek začal stoupat a to jsme měli ještě před sebou úsek, který nešel přejít za přílivu a ani obejít. Dorazili jsme akorát, když začala voda dost stoupat, takže se ještě dalo přejít. Pak další kopec, kde jsme si nahoře mysleli, že už i v dálce vidíme kempoviště. Nakonec to bylo dalších 45minut chůze ale do kempu jsme dorazili. Tentokrát bez ohýnku zase ale se studenou sprchou. Ráno nás čekalo brzké vstávání, takže jsme po večeři šli brzy spát.
Pláž na první pohled bez vody
No není úplně bez vody
Překrásná barva moře
Cesta s výhledy na úžasnou pláž
Další z gangu
Vařící četa
Houbové rizoto
4. den - Z Awaroa do Whariwharangi Bay (16,9km, cca 5,5 hod.)
Nejdelší den před námi, nejvíce kopců a klesání, a nejdelší brodění bez možnosti jít okolo. Takže 6:25 ráno budíček, bez snídaně jen zabalit stan a vyrazit než se začne blížit příliv. Museli jsme přejít asi 1km zátoku, kde posledních 400m zůstává i za odlivu voda, a tak opět sundat boty a hurá kupředu. Pod chodidly nám křupaly stovky a tisíce mušlí (snad vždy bez majitelů) a voda svou teplotou připomínala led. Na druhé straně Martin našel potůček, kde jsme si opláchli nožky a mohli pokračovat. Na oběd jsme dorazili do velikého kempu, kde bylo i DOC infocentrum, kde jsem vzala brožurku o vodním taxi. Martina totiž každý den bolela kolena a taky si neustále stěžoval na těžký batoh, zkrátka dost brblal, zda jít i Inland trek. Nakonec v průběhu další cesty padlo ten den rozhodnutí, že se zpátky vrátíme vodním taxíkem, dokonce se nám podařilo ulovit signál, a tak jsme si objednali místa na následující den. S vědomím toho, že další den náš trek bude končit, jsme se rozhodli si ho o trošku prodloužit - tedy jít na Separation Point, kde je kolonie lachtanů. Nakonec jsme slyšeli spousty lachtanů dole pod útesem, viděli jsme jen jediného. Byli jsme ale rádi, že k nim lidi nemůžou a neruší je v jejich přirozeném prostředí. Večer jsme si na oslavu zakončení našeho treku dali plzničky doručené z Česka a hovězí konzervu s kolínkama.
Cesta po pláži
Cesta v lesíku
Dvojice ptáků
Cesta za lachtánky
Maják na Separation Pointu
Lachtánek - podívej se pořádně a uvidíš
Přípravy na večeři šampionů
Kempoviště
Večeře šampionů
Drink šampionů
5.den - Z Whariwharangi Bay do Totaranui (9,8km, cca 3 hod.)
Ráno posledního dne bylo chladné a tak se Martin nabídl, že rozdělá ohýnek. Cestu zpět do Totaranui, odkud jezdí vodní taxi, jsme zvládli relativně rychle, a tak jsme čas využili ke studené zdarma sprše a sušení oroseného stanu. Cesta vodním taxi nás příjemně překvapila a přinesla nám jeden TOP zážitek z celého Abel Tasmanu Coastal treku - a to v podobě hejna delfínků. Kapitán dokonce zastavil, abychom si je mohli pořádně prohlídnout a užít si je. Pak nastartoval motor, což se jim líbilo a chvíli nás nasledovali, takže skákali ve vlnách za lodí. Pak už jsme pokračovali až do Marahou, kde se z vodního taxi stal suchý taxi. Na břehu nás čekal traktůrek s vlekem, na který jsme přímo s lodí najeli, kapitán zajistil loď, skočil za volant traktůrku a odvezl nás na nedaleké parkoviště a pak už jen symbolický 1km a byli jsme zpět u naší Vanilkové bouře.
