Další zastávkou na našem HelpX putování byla právě tahle týdenní farmářská zkušenost. Z Taurangy jsme vyrazili na dlouhou cestu cca 6 hodin i s jídlem doprostřed ničeho - cca 13km od městečka Dargaville k Chrissie a Davovi.
Jejich veliká farma se rozprostírá kolem velkého kopce, kde mají postavený na Nový Zéland neobvyklý cihlový dům. Je to takový krpál, že jsme se báli, abychom to s naším vanem bez 4x4 pohonu vyjeli. Má to ale i svoje výhody a to hlavně parádní výhled na okolní kopečky. A taky nás to motivovalo nikam nejezdit, takže se nám dařilo šetřit - ani pro pivo jsme si nedojeli!
parádní výhledy z farmy
dům farmářů
a zase ty výhledy
dvorek se stodolami a farmářskými mašinami
cesta vedoucí k farmářskému domku
výhledy se nejlépe vychutnávaly s hrnkem kávy
Dave a Chrissie nás dopředu upozorňovali, že jejich rozlehlé pozemky jsou trochu mokřejší a blátivější. Všude bylo bahno a louže. Pršelo přesně každý druhý den.
Po příjezdu nás Chrissie naložila na její čtyřkolku a objela s námi jejich farmu, aby nám ukázala všechny zvířátka a že jich mají požehnaně. Jedná se o býčí farmu, takže nejvíce mají býčků cca 350, dále mají 8 psů včetně 1 roztomilého štěňátka, několik slepic a několik koní a poníků.
farma
koníci
Martinův pokus o sblížení s koníkem
cesta na farmě
pejsci
slepičky
jeden z výběhů pro telátka
telátka
pes hlídač
nádoba s rybičkami a leknínem
rybičky paní domácí
Martin na čtyřkolce pana domácího
Jejich farma funguje tak, že v sezóně nakupují čtyřdenní telátka, která 2-2,5 roku chovají na rozlehlých pastvinách, aby je prodali do hamburgerů (to je drsná realita, ale jsou to šťastné kravičky). Dave nám vysvětlil, že jejich maso se nehodí na steaky.
Naše práce se točila hodně kolem zajištění krmení pro telátka. Takže jsme jezdili s Davem pro mléko, tzv. kolostrum, které obsahovalo hodně živin a tuku, aby dalo telátkům dobrý start. Mléko uchovávají v 200 litrových sudech a 1000 litrových nádobách. Mléko se nechladilo, díky svému složení se nekazilo, pouze se každý den promíchávalo. Kromě ježdění pro mléko jsme každé ráno a odpoledne dávali starším býčkům seno a granulované jídlo.
následuje série fotek roztomiloučkých telátek...bez komentáře
přístřešek pro telátka vevnitř s kruhovým pítkem, ze kterého telátka pila kolostrum
sudy plné kolostra
udělátka na míchání mléka
čerpací stanice na kolostrum
kravičky od čerpací stanice
Dále jsme pomáhali přeorganizovat prkna ve stodole, Martin Davovi pomáhal udělat nový schody do přístřešku pro telátka, my ten přístřešek s Chrissie vysklily a ostříkaly nějakou zbraní, abychom ho připravily na malování, který se ale kvůli počasí odkládalo a taky jsme některý shnilý podlahový prkna uvnitř vyměnili za hezký, nový a čistý.
přeorganizované dříví
nové schody do přístřešku a částečně vyměněná podlaha
přístřešek pro telátka z venku s vysklenými okny
Stravování probíhalo dle cedule v kuchyni "help yourself", takže jsme si mohli z lednice brát, co jsme chtěli. Přes oběd se ale nikdy nevařilo, místo toho se jedli sendviče na všechny způsoby (i pěkně chudé jen s majonézou a sýrem). Hlavní jídlo se konalo večer a to bylo vždycky super i s dezertem, který potěšil. Smutnou realitou bylo třídění nebo spíš netřídění odpadu, odpad se "řešil" tak, že se pálil vzadu na zahradě a to i včetně věcí, které shořet nemohly jako lednice, televize, atd. Prostě ekologie hadr 😔.
Kromě toho, že mají Chrissie a Dave velikou farmu, mají taky velikou rodinu - 5 dětí a ty mají už taky děti. Takže jsme na farmě pořád někoho potkávali a taky nás vzali na garážovou párty u jejich syna, kde jsme si dali pivko a spíš poslouchali farmářský historky.
Celkově to byli moc milí lidi a jsme rádi za tuto zkušenost, leč týden nám stačil a už jsme se těšili na to, že budeme chvíli čistý.
póza dvou farmářů
když se nudíte na farmě
a najdete strom...
tadá
A pokud jste to dočetli až sem, tak máme pro Vás bonus!
Jelikož Mount Maunganui je pro lezení uzavřená, místní stěna nás úplně nenadchla jak svým přístupem tak cestami, brouzdám dnem i nocí na internetu a hledám nějaký šutr, na který by se dalo vyškrábat. Síla lezeckého absťáku mě přivede na stránky thecrag.com, kde na mapě nacházím zdánlivě blízkou sportovní oblast Buck Rock.
Volný den využíváme samozřejmě k prozkoumání této lokality. Když vyrážíme z domova zjišťujeme, že skála, která není vzdušnou čarou moc daleko, se nachází za pohořím, které musíme objet téměř 100 km obloukem. To nás ale neodradí. Přístup ke skále je samozřejmě do kopce, a tak si s Marky dáváme zahřívací stoupání, když odbočíme z turistické cesty a pomáháme si fixními lany, víme, že jsme správně, vše je perfektně značeno fáborky.
Přístup ke skalám
Byl to pořádný krpál, kdyby to nebylo z téhle fotky vidět
Procházíme pod všemi sektory až k naší vyhlídnuté cestě, kterou ale nakonec zavrhujeme, protože je zarostlá. Místo toho se vracíme k pěkné lince končící pod převisem. Cesta se jmenuje Buckle, je to místní 17 s hvězdičkou. Pěkná technická cesta pro spíše větší lidi.
První pohled na skálu
Výhledy ze štandu
Výhledy ze štandu
My dva na štandu
Pak se přesouváme do lehčí cesty Age Concern (16*), lehká cesta, která má svoje těžší pokračování. Při prvním pokusu o pokračování (18) mě ale Marky upozorňuje na nedostatek expresek. Na druhý pokus už jsem vyzbrojen dostatečně ale projevuje se nedostatek lezeckého tréningu a tak mi nateče a cestu jsem nucen vzdát.
Nakouknutí do Age Concern Extended
Slanění
Pohled na okolní krajinu na rozloučenou
Celkově ale převládá v našem týmu nadšení, konečně jsme se zase dostali na skály a to je hlavní!
