Už při práci ve stromové školce jsme rozjeli prodej auta. Takže když jsme ve školce skončili, podnikali jsme výlety mezi domluvenými prohlídkami auta. Jedním z těchto výletů mířil do oblasti poloostrova Banks, který se nachází u Christchurch.
V plánu jsme měli dobít dva vrcholy: Saddle Hill Summit Track a Otepatotu Scenic Reserve Walk. Oba vrcholy nabízely krásné výhledy do zátoky. Na vrcholu Saddle Hill Summit bylo akorát o poznání víc větrno. K trekům vedly klikaté cestičky do a z prudkých kopců, se kterými si naše Mitsubishi naštěstí poradilo 😃.
Saddle Hill Summit Track
Otepatotu Scenic Reserve Walk
Po sportovním výkonu jsme zatoužili potěšit i naše bříška a ochutnat místní zelenoústé slávky. Za tímto účelem jsme se vydali do městečka Akaroa, které na nás dýchalo atmosférou francouzského přímořského městečka. Pro otestování mušlí jsme si vybrali restauraci Bully Hayes Restaurant and Bar, která měla ve svém menu "Steamed Marlborough Mussel Bowl". K mušlím jsme dostali vodu a opečený toastík, kterého bylo poněkud málo. Byli jsme rádi, že jsme se odhodlali ochutnat místní kuchyni, ale milovníci mušlí se z nás zkrátka nestali.
Na Jižní ostrov jsme přijeli s určitou představou co vše chceme vidět a navštívit. Dokonce jsme si k tomu udělali mapičku abychom posléze na nic nezapomněli. Byli jsme ale rychlejší než jsme očekávali, jednak jsme museli vynechat některé treky kvůli počasí a taky díky mému kotníku odpadlo lezení. Vzniklo nám tak časové okno mezi již domluveným woofingem a tak jsme si řekli, že bychom mohli zkusit ještě jednu poslední prácičku a vylepšit trochu náš rozpočet.
Rozhodili jsme tedy sítě, a čekali. Asi za dva dny se nám ozvali z firmy Rangiora Nursery. Malá firma, která hledala lidi jen na pár dní a my také mohli max na deset dní, takže to bylo pro obě strany ideální. Práce spočívala v zastřihávání pekelně malých boroviček (hlavním cílem bylo zachovat jeden dominantní kmínek). Všude to krásně vonělo. Tím ale končila ta příjemná část práce. Celý den v předklonu byl první tři dny fakt masakr. Po práci jsme s Marky byli schopni tak maximálně zajet na nákup a zbytek dne jsme strávili v autě a leželi. Potom si už nohy, stehna, zadek i záda jakž takž zvykli a dalo se to.
Tým v akci
Nekonečné řádky boroviček
Další činností bylo plení. Dostali jsme něco jako mačetu a tím jsme měli přetnout v zemi kořeny. Jelikož na pole stříkali spoustu chemie, plení nebylo tak náročné.
Jedeme na pauzu
Nikde žádný stín takže bez klobouku ani ránu
V práci jsme měli opět správnou bandu, my Češi jsme byli v přesile pak s námi ještě dělali tři Němci. Šéfoval nám místní chlapík Andy, který zde pracoval 33 let.
Zase práce
Nadšení před pauzou
Během této práce jsme všichni bydleli v jednom nedalekém kempu za $25 na den pro oba. K dispozici jsme měli kuchyň, společenskou místnost a časově neomezenou sprchu.
Jako další výlet jsme rozhodně nemohli vynechat jezero Tekapo, u kterého se nachází fotografy oblíbený kostelík Church of Good Shepherd. V tomto období je toto místo úplně vyzdobeno rozkvetlými lupiny ale bohužel se to tu také hodně hemží davy turistů, což trochu ubírá místu body na kráse.
Church of Good Shepherd
Jezero Tekapo a rozkvetlé lupiny
My jsme se chvíli procházeli kolem úžasně zbarveného jezera, pak jsme popojeli kousek za město, kde jsme si u jezera rozbalili naše kempingové židličky a dali si oběd s výhledem na tu neuvěřitelnou parádu.
Parádní flek pro podávání oběda
Cesta vstříc krásným horám
Poté jsme zamířili k úpatí kopce Mount John, na kterém se nachází observatoř. Lokalita Tekapo totiž spadá pod mezinárodní rezervaci "Dark Sky". Našim cílem nebyla ale observatoř, bylo krátce po pravém poledni, nýbrž kavárnička s výhledem na jezero. Procházka to nebyla příliš náročná a brzy jsme byli na vrcholu Mount John a byli odměněni krásnými výhledy, k tomu všemu ještě kávička, prostě pohoda.
Jezero Tekapo z Mount John
Kávička nahoře Mount John
Navečer jsme zamířili do freečka u řeky s rozkvetlými lupiny - moc pěkné místo. A kde spíte vy?
Po vyřádění naší kulturní stránky v Oamaru bylo na čase zase uspokojit náš smysl pro přírodní krásy. S tímto úmyslem jsme mířili k jezerům Pukaki a Tekapo, které se nacházejí pod ikonickým nejvyšším vrcholem Nového Zélandu - Aoraki neboli Mount Cookem, jehož návštěva byla naprostou povinností 😊.
Nejdříve jsme dorazili k jezeru Pukaki, které nás naprosto očarovalo svou barvou. Nemohli jsme se vůbec pohledu na jezero nabažit a první noc jsme se proto utábořili ve freečku s výhledem právě na tento skvost, abychom si tu krásu mohli co nejvíce vychutnat. Na konci jezera se nám naskytly i první pohledy na Aoraki. Vytáhli jsme si židličky a k tomu si dali pivečko a byla to velká paráda.
Jezero Pukaki v pozadí s vrcholem Aoraki - Mount Cook
Další den jsme vyrazili na Hooker Valley Track, který vedl jak už název napovídá údolím a to nejentak ledajakým ale údolím s výhledy na Aoraki. Trek trval cca 3 hodiny a vedl po 3 visutých mostech. Bylo poměrně dost větrno, což bylo znát hlavně na mostech. Jinak bylo vidět, že jaro je v plném proudu a proto bylo údolí nádherně rozkvetlé. Trek vedl až k jezeru, na kterém plavalo posledních pár ker, které se staly cílem foťáků mnohých fotografů, i my jsme si jednu kru zvěčnili a trochu jsme zalitovali, že jsme si s sebou nepřibalili sváču a tak se naším hlavním konverzačním tématem na zpáteční cestě stalo jídlo 😄.
Památník
Aoraki - Mount Cook v plné kráse
Vodopád s Mount Cook lily
Hooker Lake v pozadí s horou Mount Cook
Další den jsme se sem vrátili a vyrazili na jednu kratší procházku za výhledem na ledovec Tasman. Na parkovišti jsme politovali týpka, kterému přes noc vykradli auto, krade se opravdu všude a není to pěkný. Vyběhli jsme si na kopeček a pokochali se dalším pěkným výhledem.
Cesta k Tasman Glacier Walk
Poté jsme si ještě vyběhli na Kea Point.
Výhled z Kea Point
Večer jsme zakempili u jiného freečka v lesíku poblíž řeky. Bylo tam příjemně, a to zejména, protože tam nefoukalo. Dali jsme si naše tradiční pivečko a pustili se do psaní spousty pohledů.
