Dali jsme inzerát do všech možných skupin na Facebooku a také ho vyvěsili na Backpackerboard. Dny plynuly a my měkli. Z původní nasazené ceny 8 000 NZD jsme po týdnu snížili na 7 500 NZD. Nebylo to vůbec jednoduché. Auto bylo v dobrém stavu ale počet najetých kilometrů tlačil cenu neúprosně dolů.
Ráno potom, co jsme se probudili u jezera Pearson, jsme vyjeli zpět směrem ke Castle Hillu, kde byl mobilní signál a zkontrolovali jsme, zda se někdo neozval ohledně auta. Překvapily nás hned 2 zprávy:
1) e-mail z Backerpackerboard, tj. kanálu, ze kterého bychom to vůbec nečekali. Ozval se nám izraelský pár se zájmem o prohlídku, zavolali jsme si a kolem oběda se domluvili, že se sejdeme a auto jim předvedeme.
2) zpráva od brazilsko-amerického páru, který auto viděl v pořadí jako druhý, ale neozval se nám zpět a tak už jsme s ním nepočítali. Ti nám psali, zda je auto stále k dispozici a že by ho ještě jednou rádi viděli. I s nimi jsme se domluvili na prohlídce, hned po izraelském páru.
Měli jsme tedy z ničeho nic 2 želízka v ohni a cítili naději větší než dřív, že by to mohlo snad klapnout.
Izraelci byli z auta přímo nadšení a na místě řekli, že mají o auto velký zájem. Zeptali se, zda by bylo možné ten samý den se v 17:00 sejít a společně zajet na předkupní kontrolu, s tím, že pokud by neobjevila nic zásadního auto by koupili. Měli jsme radost, řekli jsme jim ještě o další prohlídce a rozloučili se s tím, že se uvidíme později.
Brazilsko-americký pár byl už dost vyčerpaný hledáním vhodného auta. Vyprávěli nám o svých špatných zkušenostech s předkupními kontrolami, stručně řečeno jedno auto, o které měli zájem, bylo ve špatném stavu a druhé jim vyfoukli jiní zájemci. Zaplatili za kontroly 400 NZD a stále ještě neměli auto. Přiznali se, že o autech moc nevědí a že by rádi vzali to naše na předkupní kontrolu. Řekli jsme jim ještě o izraelském páru a to je dostalo do časového tlaku. Nesehnali totiž žádného automechanika, který by jim ten den udělal kontrolu a tak stáli před rozhodnutím, zda auto vzít bez kontroly nebo počkat do druhého dne s rizikem, že ho prodáme izraelskému páru. Byli nerozhodní a hodně se radili, dali jsme jim prostor a v duchu si přáli, aby to vzali a my měli prodej za sebou.
Nabídli jsme jim auto se slevou 500 NZD tedy za 7 000 NZD, což by jim mohlo pokrýt případné opravy. To je nakonec přesvědčilo a plácli jsme si.
Domluvili jsme se, že my auto vyprázdníme a společně ho zajedeme přepsat ještě ten samý den na poštu. Jak jsme se domluvili, tak jsme učinili. Ubytovali jsme se v prvním hostelu, kde měli volný pokoj za rozumný peníz a doslova vyházeli všechny naše věci všude po pokoji, kde bylo jenom trochu místo. Na nějaký pořádek a třídění nebyl čas. Zároveň jsme taky napsali izraelským zájemcům, že jsme auto prodali. Za dvě hodiny už jsme byli na poště, kde stačilo vyplnit jednoduchý formulář za kupujícího a za prodávajícího a auto mělo nového majitele. Následně nám převedli peníze na účet, měli stejnou banku a peníze se nám tak na účtě objevily okamžitě. Cítili jsme úlevu a byli jsme šťastní, že to dobře dopadlo a my auto nemuseli auto prodávat pod cenou a pod tlakem pár dní před odletem.
 |
| Záplava věcí a radosti z úspěšného prodeje auta |
 |
| Teď už si můžeme dát nohy nahoru a pivko na oslavu |
Celý prodej nám trval 12 dní a prodeji jsme se věnovali intenzivně, inzerát jsme obnovovali, jak to bylo možné a aktivně kontaktovali cestovatele, kteří hledali auto. Auto jsme koupili v lednu za 7 500 NZD, najezdili 20 tis. km a tak se nám cena 7 000 NZD zdála férová a výhodná pro obě strany. I když byl prodej spojen s kapku toho stresu, rozhodně to za to stálo, protože si nedovedeme představit procestovat Zéland bez auta a nebo si auto pronajmout, protože to bychom se dostali s cenou úplně jinam.
Žádné komentáře:
Okomentovat