Poté jsme pokračovali směrem k Dunedinu, kde jsme se zastavili na 2 dny, abychom si prohlídli město a taky výběžek Otago, na kterém hnízdí kolonie ohroženého královského albatrose. Město bylo samo o sobě pěkné, překvapily nás kostely, do kterých jsme nakoukli. Spali jsme v zadarmo kempu přímo za nádražím, kemp byl dobře vybaven koši, záchody, dřezem na mytí nádobí a pitnou vodou. Zkrátka sen backpackera 😃. Akorát celou noc jezdili vlaky, což by pro někoho s lehčím spaním nemuselo být příjemné. My se v rámci možností vyspali 😃, jen se muselo kempoviště opustit před osmou, protože pak už by to nebylo zadarmo.
První kostel v Otagu
Vlevo Katedrála sv. Pavla, vpravo radnice a všudypřítomně zataženo
Katedrála sv. Pavla v Dunedinu
Železniční stanice Dunedin
Budova redakce Otago Daily Times
Kolonie albatrosů začala nenápadně u střediska, které bylo obsypáno racky i s mladými. Všude bylo pekelně nasráno ale ptáčkové byli děsně roztomilí. Albatrosy jsme viděli jen v letu, ale jejich rozpětí křídel bylo úžasné. Ve vzduchu byla taky cítit rybina, což se asi ptákům líbí, stejně jako i všudypřítomný vichr, díky, kterému se jim lehce plachtí. Cestou zpět jsme si vyhlídli ještě hrad, nakonec jsme se ale u brány jen otočili, protože vstupné nás odradilo.
Racci ve vzduchu
Centrum albatrosů obsypáno racky
Rackové
Mládě
Albatros v letu
Kytička
Cesta vzhůru pokračovala přes zastávky za lachtany a tučňáky. Zastavili jsme u Kaitiki rezervace, kde jsme málem zmokli, chvíli předtím se tam přehnalo krupobití. Tučňáky jsme zde sice neviděli, to přičítáme času, ve kterém jsme se na místo dostali. Většina tučňáků totiž odpoledne loví a největší šance nějakého spatřit je za soumraku, když se vrací z lovu. Za to jsme ale viděli zblízka jednoho lachtana, který pózoval na trávě. Úplně nejlepší ale bod na pozorování lachtanů byl stejně za nás Shag point. Napočítali jsme zde nejméně 22 exemplářů líných i hravých lachtanů a byli tam úplně všude.
Památka na krupobití
Kaitiki rezervace
Jedno z našich bližších setkání s lachtanem
Fešáci v Shag Pointu
Pojď si hrát
Proměnné počasí nás vypeklo i u známých dračích kamenů - Moeraki boulders. Kde jsme chytili bouřku, efektivní blesky kolem nás ozářily oblohu a my si tak kameny mohli vychutnat ve vskutku nevšední atmosféře. Zároveň to byla první bouřka s blesky co jsme tu na Zélandu od ledna zažili. Vyfotit za slunce a hezkého počasí je umí každý! Podívanou ještě ozvláštnil fakt, že počasí přilákalo k pobřeží hravé delfíny, jejichž ploutvičky vykukovaly mezi vlnami.
Žádné komentáře:
Okomentovat