Let Praha - Zurich - Tokyo - Auckland

Je 6:30 ráno, pondělí 7.1.2018. Probouzíme se v ČR na nějakou dobu naposled. Čeká nás dlouhá cesta. Na místo bychom měli dorazit až za 3 dny. Ještě uděláme poslední kontrolu a hurá valíme na letiště. 

Loučíme se a jdeme na to. :-) Krátká fronta a já jsem stále nervózní, zda moje batožina projde váhovým limitem bez ztráty kytičky. Kilo navíc nikdo neřeší. Nejdřív frčíme se Švýcary do Zurichu, švýcarská čokoládička potěší. Potom s nimi frčíme z Zurichu do Tokya, kde sice nepodávají sushi ale i tak to stojí za to. Krmí nás snad od chvíle, co vkročíme do letadla, také testujeme jejich pivko (několikrát). Nočním vítaným překvapením je čokoládová zmrzlina.

Do Tokya přiletíme ráno docela vyřízený, ale spát se může doma. Proto vyrážíme na průzkum Narity, kde máme plánu zaútočit na sushi a nasát trošku místní kultury. Vydáváme se k vlaku, kde zjišťujeme, že tu fungují 2 různé vlakové společnosti na svých vlastních tratích. Jedeme jenom kousek cca 3 zastávky do stanice Narita.

Cestou z nádraží testujeme placičky na klacku, zaujme nás i dlouhá fronta u stánku s malými bochánky ale to si necháváme až na cestu zpět, míříme k chrámu. U chrámu na nás dýchá pravá japonská atmosféra. Všude samý budha, krásné malované chrámy, velké zvony a zahrada s opadanými stromy. 

Nikde jsme však nezahlédli sushi a tak již značně hladoví vlejzáme do místní malé restaurace, která je přeplněná k prasknutí samými místními. Sedáme si na zem ke stolečku a milá usměvavá paní nám hned nese menu překvapivě v angličtině. Současně přináší i zelený čaj. Vybíráme si hlavně podle obrázků, které ale nejsou u všech pokrmů. Volím úhoře a Marky si dává nudlovou polévku. Oba dva jsme vcelku zklamaní. Úhoř je mrňavý a je samá kostička, také je to docela výzva sníst ho i s rýží hůlkami. Polévka se také hůlkami nejí úplně ideálně a kromě jedné osamocené krevetky v ní plavou jen udon nudle se strouhankou (takové jakoby blátíčko).

Zklamaní míříme rovnou pro naše bochánky cestou přes pivka. Bochánky jsou plněné buďto světlou hmotou nebo tmavou hmotou, vybíráme si světlou hmotu, což je jakési maso / bramborové těsto. Ani pivko ani bochánky nejsou vůbec špatný.

Vlak nám zpátky jede až za dlouho a tak se začínáme potulovat jen bezcílně městečkem. Když v tom jsem zavětřil úžasný stánek se sushi. Neváháme ani vteřinu a objednáváme si sushi s tuňákem. Nemáme bohužel dost peněz v hotovosti a tak se s paní domluvíme na kombinaci platební karty a zbytku kováků. Dochází ke komplikaci a paní než aby nás zklamala, prodává své sushi pod cenou pouze za naše kováky. Sushi je výborný – přesně takové jaké má být s wasabi uvnitř!

Hurá zpátky na letiště a do dalšího letadla. „Kia Ora“ zdraví nás novozélandská letecká společnost Air New Zealand. Při dlouhém letu konečně odpadáme a podaří se nám trochu se prospat, abychom se mohli probudit na překrásný východ slunce.

Po přistání do Aucklandu nás čeká obávaná kontrola od imigračního. Zkoumají víza, pohorky, stan i prášky. Pohorky nám pochválí, jak je máme vyčištěné. Stan nechávají skenovat, zda neobsahuje biologický materiál. Zůstatek peněz na účtu neřeší vůbec a antikoncepci bez přiloženého předpisu na dobu delší než 3 měsíce, taky nechávají být. Než opustíme letiště, kupujeme místní sim karty a to u operátora Spark na 2 měsíce cca 5 GB dat. Poté již jdeme na sjednaný transfer do hostelu Haka Lodge.