čtvrtek 31. ledna 2019

Naše první práce a bydlení

Pokračujeme dál směrem k Paengaroe, kde jsme měli typ na práci z facebookové skupiny. Cestou se odhodláme k několika telefonátům a sms, z čehož nám nakonec vypadne sad s kiwi nedaleko Te Puke. Hledáme tedy v okolí ubytování, nejdříve testujeme free kemp, který ale po krátké obhlídce zavrhujeme. Chybí v něm všechno :D (za důležité považujeme záchod a sprchu a pitnou vodu). Zklamaní touto zdarma možností se uchylujeme k placenému kempu. Ubytováváme se na jednu noc v kempu Holiday Park v Maketu za 17 NZD na hlavu (bez wifi, která je v tomto případě zpoplatněna 40 NZD).




Ráno jsme připraveni a odhodláni vyzkoušet si práci na sadu. Zaměstnavatel však napíše, že se dnes nepracuje, ať přijdeme druhý den. Náhlé změně nerozumíme, je pěkné počasí, a tak rozjíždíme další kolečko telefonátů / sms a sondujeme na internetu. 

Nakonec nacházíme na webové stránce www.seasonaljobs.co.nz/  inzerát na sběr kiwana. Sice vůbec nevíme, co kiwano je ale na inzerát odepisujeme a relativně rychle dostáváme pozitivní odpověď od paní Vanessy, která tomu všemu tak trochu šéfuje. Posílá nám 2 online školení na bezpečnost práce atd., která během pár minut posíláme zpět vyplněná.  Tímto jsme přijati a máme se hlásit druhý den v 6:15 na konci Bell Road, kde na nás bude čekat Sam a ukáže nám cestu až na sad.

Na toto konto prodlužujeme náš pobyt v kempu o týden, čímž je nám přiklepnuta sleva a neomezená wifi za 12 NZD na hlavu na den. Zároveň máme k dispozici kuchyňku, společenskou místnost s zásuvkami k dobíjení elektroniky, sprchy a záchody, prádelnu (1x pračka 4 NZD, 1x sušička 4 NZD), bazén a plácek pod stromy ve stínu pro naše fáro. Kuchyň je občas jen pro silné nátury, protože lidi po sobě neuklízí a na záchodě člověk potká kdejakou havěť (jsme prostě v přírodě).Takže brzy spíme pod moskitiérou.




Hned první den přijíždíme do práce na místo srazu cca o 15 min. později, protože jsme neodhadli, jak dlouho nám zabere cesta z našeho ubytování do sadu. Nikdo neřeší náš pozdní příjezd a hned se nás ujímá Mark, který nás zasvěcuje, co všechno obnáší sběr kiwana. Mark je náš šéf a má na starosti dění na sadu. Působí přátelsky a jak později zjišťujeme je milovníkem pivka a rodilý kiwi. Jeho angličtina je příjemná a lehko srozumitelná (máme radost :D). Na sadu nás pracuje cca 20 a jsme z různých koutů světa – Němci, Frantíci, Chilani, Britové, Maďaři.





Kiwano připomíná obrněnou bramboru, sbírá se v rukavicích, protože celá rostlina je pokryta trny (alespoň v ní nežijou žádné breberky, kromě roztomilých žabiček). Roste na zemi, takže většinu dne trávíme v předklonu nebo na kolenou. Na sadu není žádný stín ale i na to dostáváme pracovní pomůcku – slušivý klobouček :D. Za den v průměru nasbíráme cca 12 672 kiwana (4 auta po 4 paletách, na kterých jsou v 8 sloupcích poskládány krabice po 9 ks do 11 pater), s Martinem tedy každý v průměru dle pracovního nasazení nasbíráme denně cca 633 ks kiwana.







Pracuje se pondělí až pátek od 6:30 7,5 hodin. Budíček nemilosrdně nařízený na 5:10 je drsný (to abychom stihli zuby, snídani a mazací rituál), nicméně na cestě do práce nás často odmění pěkný východ slunce. Pracovní doba je proložena dvěma kratšími pauzami a jednou delší obědovou pauzou. Peníze za to nejsou taky špatné, dostáváme 100 NZD na den na hlavu čistého a pokud jsme v práci poslední den v týdnu, který se dělá (občas se dělá i v sobotu, když prší v týdnu nebo je svátek ale je to dobrovolné), zavedl Mark motivační týmové posezení s pivkem. Mark má nejraději pivo Waikato – motivace je vskutku chutná (mohlo by se to zavést i v ČR, tým to stmelí a donutí jít do práce i o víkendu :D).






Majitel Alan (manžel Vanessy, která nás přijala) se na sadu ukázal jen párkrát ale za to, to stálo za to. Je perfekcionista a občas volí nešťastný způsob komunikace se svými zaměstnanci. Jeho zápalu ale rozumíme. V každém ovoci, které zůstane na zemi, zůstávají i jeho peníze a každé špatné ovoce, které se projede ze sadu až do baličky, ho stojí o to víc.

V rámci zkvalitnění naší práce jsme absolvovali menší exkurzi do packhousu. V packhousu pracuje cca 10 lidí převážně Asiatů, kteří u pásu čistí a třídí ovoce dle velikosti a barvy a následně polepují každé jednotlivé ovoce firemním logem. Po této exkurzi jsme se s Martinem shodli, že se budeme snažit práci v packhousu spíše vyhýbat.

Přísun peněz je tedy zatím zajištěn a my můžeme poznávat okolní přírodu a šetřit na větší cestování.


Žádné komentáře:

Okomentovat