Ráno
jsme připraveni a odhodláni vyzkoušet si práci na sadu. Zaměstnavatel však
napíše, že se dnes nepracuje, ať přijdeme druhý den. Náhlé změně nerozumíme, je
pěkné počasí, a tak rozjíždíme další kolečko telefonátů / sms a sondujeme na
internetu.
Nakonec
nacházíme na webové stránce www.seasonaljobs.co.nz/
inzerát na sběr kiwana. Sice vůbec
nevíme, co kiwano je ale na inzerát odepisujeme a relativně rychle dostáváme
pozitivní odpověď od paní Vanessy, která tomu všemu tak trochu šéfuje. Posílá
nám 2 online školení na bezpečnost práce atd., která během pár minut posíláme zpět
vyplněná. Tímto jsme přijati a máme se
hlásit druhý den v 6:15 na konci Bell Road, kde na nás bude čekat Sam a
ukáže nám cestu až na sad.
Na
toto konto prodlužujeme náš pobyt v kempu o týden, čímž je nám přiklepnuta
sleva a neomezená wifi za 12 NZD na hlavu na den. Zároveň máme k dispozici
kuchyňku, společenskou místnost s zásuvkami k dobíjení elektroniky,
sprchy a záchody, prádelnu (1x pračka 4 NZD, 1x sušička 4 NZD), bazén a plácek
pod stromy ve stínu pro naše fáro. Kuchyň je občas jen pro silné nátury,
protože lidi po sobě neuklízí a na záchodě člověk potká kdejakou havěť (jsme
prostě v přírodě).Takže brzy spíme pod moskitiérou.
Hned
první den přijíždíme do práce na místo srazu cca o 15 min. později, protože
jsme neodhadli, jak dlouho nám zabere cesta z našeho ubytování do sadu.
Nikdo neřeší náš pozdní příjezd a hned se nás ujímá Mark, který nás zasvěcuje,
co všechno obnáší sběr kiwana. Mark je náš šéf a má na starosti dění na sadu.
Působí přátelsky a jak později zjišťujeme je milovníkem pivka a rodilý kiwi.
Jeho angličtina je příjemná a lehko srozumitelná (máme radost :D). Na sadu nás
pracuje cca 20 a jsme z různých koutů světa – Němci, Frantíci, Chilani,
Britové, Maďaři.
Kiwano
připomíná obrněnou bramboru, sbírá se v rukavicích, protože celá rostlina
je pokryta trny (alespoň v ní nežijou žádné breberky, kromě roztomilých
žabiček). Roste na zemi, takže většinu dne trávíme v předklonu nebo na
kolenou. Na sadu není žádný stín ale i na to dostáváme pracovní pomůcku –
slušivý klobouček :D. Za den v průměru nasbíráme cca 12 672 kiwana (4
auta po 4 paletách, na kterých jsou v 8 sloupcích poskládány krabice po 9 ks do 11
pater), s Martinem tedy každý v průměru dle pracovního nasazení
nasbíráme denně cca 633 ks kiwana.
Pracuje
se pondělí až pátek od 6:30 7,5 hodin. Budíček nemilosrdně nařízený na 5:10 je drsný (to abychom stihli zuby, snídani a mazací rituál), nicméně na cestě do práce nás často odmění pěkný východ slunce. Pracovní doba je proložena dvěma
kratšími pauzami a jednou delší obědovou pauzou. Peníze za to nejsou taky
špatné, dostáváme 100 NZD na den na hlavu čistého a pokud jsme v práci poslední
den v týdnu, který se dělá (občas se dělá i v sobotu, když prší v týdnu
nebo je svátek ale je to dobrovolné), zavedl Mark motivační týmové posezení s pivkem.
Mark má nejraději pivo Waikato – motivace je vskutku chutná (mohlo by se to zavést i
v ČR, tým to stmelí a donutí jít do práce i o víkendu :D).
Majitel
Alan (manžel Vanessy, která nás přijala) se na sadu ukázal jen párkrát ale za
to, to stálo za to. Je perfekcionista a občas volí nešťastný způsob komunikace
se svými zaměstnanci. Jeho zápalu ale rozumíme. V každém ovoci, které
zůstane na zemi, zůstávají i jeho peníze a každé špatné ovoce, které se projede
ze sadu až do baličky, ho stojí o to víc.
V rámci
zkvalitnění naší práce jsme absolvovali menší exkurzi do packhousu. V packhousu
pracuje cca 10 lidí převážně Asiatů, kteří u pásu čistí a třídí ovoce dle
velikosti a barvy a následně polepují každé jednotlivé ovoce firemním logem. Po
této exkurzi jsme se s Martinem shodli, že se budeme snažit práci v packhousu
spíše vyhýbat.
Přísun
peněz je tedy zatím zajištěn a my můžeme poznávat okolní přírodu a šetřit na
větší cestování.
Žádné komentáře:
Okomentovat