Napsali jsme, že jsme pár z ČR, který hledá místo, kde by mohl zaparkovat svůj van, využít malý prostor v lednici a dát si jednou denně po práci sprchu. Takové to české: "Dobrý den, nemáte kousek vody, já mám takovej hlad, že bych u vás přespal." 😀 Kdybych tohle četl na FB v Čechách, tak si o těch lidech myslím, že spadli z višně. Tady na Novém Zélandu je ale trochu jiná mentalita, takže během pár hodin jsme měli několik lajků a nabídku ke schůzce s potenciálním hostitelem.
Na druhý den po práci jsme tedy měli dojet na adresu, kterou nám poslal jistý TJ [tý džej]. Mapy nám jeho adresu nejdříve nechtěly najít, respektive číslo popisné a tak jsme do ulice dorazili s tím, že to najdeme na místě. Projeli jsme celou ulici sem a tam a dům stejně nenašli. Došlo tedy na námi velmi neoblíbený telefonát. Nakonec jsme ale dům našli.
TJ nás už vyhlížel, dal si s námi placáka (high five) a pozval nás k sobě domů. Probrali jsme jak bychom si to představovali a domluvili jsme se, že můžeme zůstat od pátku do neděle. Dal nám klíče od domu, ukázal nám, kde je koupelna, pračka a dokonce nám nabídl využít pokoj pro hosty. Byl to pořádně narostlý místňák. Působil na nás plaše a dost často mrkal. Ale bůh ví, co si on myslel o nás. Druhý den po práci tedy nastalo ono "stěhování". Než jsme ale k němu přijeli, přišla nám zpráva, že odjíždí pomáhat kamarádovi s jeho domem a vrátí se až druhý den. Takže jsme měli hned první den celý dům jen pro sebe, tedy skoro - sdílela ho s námi zlobivá fenka BUBBA. Mohli jsme zaparkovat v garáži a udělat si pohodlí. To vše grátis, PECKA!!!
U TJ jsme nakonec zůstali až do pondělí, předali zpět klíče a rozloučili se. Už v sobotu jsme si vyzkoušeli, jak se spí na Free Campsites v Rotorue. Měli jsme štěstí na místo, tedy když jsme přijeli na místo, byla všechna místa již obsazená, ale jeden ochotný kluk nám poradil, ať počkáme, že jedno ze zaparkovaných aut není Self Contained, a tak bude muset pryč. Po chvíli už jsme měli svůj vytoužený flek.
V pondělí byl poslední den v práci na kiwanu a my zvažovali, co budeme dělat dál. Naskytla se nám možnost využít zdarma ubytování u paní Sue v obci Pukehina asi 30 km dál po pobřeží na jih. Potřebovali jsme dojíst zásoby z lednice a dobít elektroniku a tak jsme tuto možnost rádi využili. Sue byla paní kolem 50 let, původem z Norska, menšího vzrůstu zato velká milovnice koček. Kromě 3 koček měla i další miláčky - slepičky, co vypadaly, že nosí ponožky. Celou Pukehiny tvořila jedna dlouhá ulice, která sousedila s parádní liduprázdnou pláží.
Ještě večer u Sue jsme se rozhodli, že vyrazíme na menší lezecký výlet...
Žádné komentáře:
Okomentovat