Nejbližší oblast je námi již vícekrát navštívená Mount Maunganui. Nemohli jsme to vydržet do víkendu a tak se nám náramně hodilo, že
jsme v práci skončili dřív a mohli jsme hned vyrazit. Dle průvodce měl být
přístup ke skalám otázkou pár minut, my si ale řekli NE! My si to uděláme
zajímavější! :D A tak jsme pro jistotu celou horu omylem obešli, abychom si
jako správní fajnšmekři užili i přístup ke skalám.
Po 4 hodinách práce na sadu a po 1 hodině workoutu kolem hory jsme
dorazili na místo čerství a připraveni podávat špičkové výkony. Po krátkém
obhlédnutí jsme si vybrali cestu „Tsunami“ obtížnosti 17 a délce 18m.
Martin táhl cestu a já se ho krom jištění snažila navigovat.
Lezli jsme s výhledem na moře, přímo na turistické cestě, materiál (ryolit)
držel pěkně kromě ptačích hoven, které na mě Martin hodil :D, svojí ostrostí
připomínal německé vápno. Cesta byla sportovně odjištěna, jen jeden nýt nebyl
úplně dotažený. Linka vedla přes malý převísek, šikmo po hrance doprava a pak
se vracela zpět vertikálně vzhůru. Na druhém jsem v pro Martina těžkém
místě zvolila přímou cestu vzhůru, kde jsem objevila chyty, které on neviděl.
Celkově se nám cesta líbila a určitě se do ní ještě podíváme nebo do jejích
kamarádek v okolí.
K dnešnímu dni 4.7.2019 máme informaci, že oblast je pro lezení uzavřená. Pro bližší info se obraťte na místní lezeckou komunitu např. ve facebookové skupině Climbing New Zealand, kde se nám vždy dostalo rychlé odpovědi.
Žádné komentáře:
Okomentovat